• Kdysi jsem pro festival Jeden svět napsal celý esej o tom, jak obrovský význam mají kreslené vtipy v různých zemích světa, zejména v těch nesvobodných. Jakou přináší úlevu obyčejným lidem a jak jsou kreslíři státní mocí pronásledovaní a perzekuovaní. Osobně jsem se ve Švédsku poznal s bangladéšským karikaturistou, který dostal azyl v Norsku. No a tady to máte z první ruky – rozhovor s barmským kreslířem, v jehož zemi po pár letech svobody znovu zavládla vojenská junta. Umělec přirozeně nemohl odhalit svoji identitu… (Pokračování textu…)

Vlastně úplně přesně nevím jak, ale nejspíš jsme ho fakt porazili. Nebo jste snad v poslední době slyšeli o nějakém teroristickém útoku?

Opravdu prezidentův mluvčí vyžvanil národu, že nejvyšší ústavní činitel České republiky nemá nic zajímavějšího na práci než po večerech googlovat sám sebe? To musí být radost mít takové podřízené…

Jelikož sem nechci znovu věšet stejný vtip jako při poslední pražské návštěvě nějakého čínského soudruha (jakkoliv by se to po nedávném hlubokém zaboření hlav našich nevážených ústavních činitelů do rudých asijských zadnic hodilo), pokusím se vás potěšit jedním optimistickým pohledem na lidstvo. Aspoň mě to vědomí, že jsme vydrželi déle, než předpokládali, docela těší :-)