Kreslíš. A už to není jen tak nějaký koníček. Je v tom vášeň. A taky už víš, že jseš docela dobrej. A tak není divu, že bys za to chtěl dostat i slušně zaplaceno. Za to se nestyď. Stydět by se měli ti okolo, kteří si myslí, že chtít peníze za něco, co tě baví, je vlastně nemorální. Ty máš unikátní schopnost, kterou sis vypěstoval zdaleka nejen talentem, který je přece zadarmo, jak si všichni myslí. Oni neviděli ty nekonečné hodiny usilovné práce, pomalého zlepšování se, pochybností o sobě. Nemají nejmenší tušení, co všechno jsi musel obětovat. A chtěli by něco zadarmo? (Pokračování textu…)
Jak se stát profesionálním ilustrátorem III.

Kreslíš a kreslíš. Už zdaleka ne proto, že ti to někdo poradil. Našel jsi v tom vášeň. Při kreslení se cítíš spokojený. Dělá ti to dobře. Už si toho všimli i lidé kolem tebe. Vědí, že kreslíš, pochválí tě. Někdo už tě dokonce požádal o malý obrázek na přání. Uděláš to klidně zadarmo, jakou z toho máš radost. (Pokračování textu…)
Jak se stát profesionálním ilustrátorem II.

Takže kreslíš. Zkoušíš různé postavičky, situace. Už jsi nakreslil, jak vypadá tvůj pokoj, dům, strom na zahradě. Nakreslil jsi svého psa nebo kočku. To nevadí, že podle fotky, protože ta potvora nezůstane chvilku na místě. Zkusil jsi ilustrovat svoji oblíbenou povídku. Nakreslil sis i portrét nějaké hollywoodské hvězdy. Brýle položené na stole. Hrnek s kafem. A dokonce i tu lahvičku s tuší. (Pokračování textu…)