Dostal jsem takovou rychlou zakázku od jednoho polského nakladatelství vytvořit do jejich knížky stylizovanou mapu jednoho města. A to vám mě hodilo do takový nostalgie, že si to ani neumíte představit.

Jak to? (Pokračování textu…)

Děti se ve škole učí, že nejstarší kniha vytištěná na našem území spatřila světlo světa v Plzni. 550 let po této události – tedy tento víkend – se tamtéž konal první knižní veletrh Svět knihy Plzeň. Na rozdíl od mateřského pražského festivalu je ten plzeňský malý, rodinný, do dlaně. A aby bylo jasno, právě to považuji za velké plus.

Strávil jsem coby nadšený návštěvník v Depu2015 oba dny, což se mi rozhodně vyplatilo. Ostatně posuďte sami, jakých dobrých rad se mi v Plzni dostalo: (Pokračování textu…)

… když si to klient přeje. V tomto případě je klientem firma CZ-AUTO, součást České zbrojovky. Té malé věci se říká fitink a bez ní by vám v autě nefungovala klimatizace. Však jich taky tahle firma vyrobí neuvěřitelných 30 milionů ročně! (Pokračování textu…)

Slovní hříčku BratisLOVE jsem vytrvale používal u všech svých příspěvků na Instagramu celé tři měsíce v Bratislavě. A teď mě vůbec nenapadá, jakým jiným slovem vyjádřit, co mi život u Dunaje přinesl.

Když jsem v září opouštěl domov a odjížděl do ciziny, bylo to smutné. Teď sedím ve vlaku, za oknem sněží a cítím se podobně. Poslední dny jsem chodil po Bratislavě a říkal jsem si: Touhle ulicí jdu dneska naposled, do téhle kavárny už si nezajdu, tenhle západ slunce už neuvidím, s tímhle člověkem už se nepotkám… A to jsem si zakázal být nostalgický! (Pokračování textu…)

Tohle se mi stává pořád. Odevzdám práci a těším se, až se s ní budu moct pochlubit. Jenže pak na to v přívalu dalších zakázek totálně zapomenu. Přesně jako v tomhle případě. (Pokračování textu…)

Kde jsou ty časy, kdy jsem na Světě knihy trávil celé dny, běhal z jedné přednášky na druhou, účastnil se workshopů, sledoval besedy a pozorně monitoroval nabídky vystavujících nakladatelů, zejména dětskou a komiksovou produkci. Letos jsem jel na veletrh vlastně jen proto, že jsme tam křtili Strašidelnou školu.

Osobně jsem se seznámil s paní spisovatelkou Rožnovskou asi deset minut před křtem. Jinými slovy: v dnešní době můžete úplně klidně ilustrovat knížku někomu, koho vůbec neznáte. Křest a beseda proběhly ve velké pohodě, jen bylo trochu vedro, o čemž by mohla nejlépe vyprávět slečna schovaná v útrobách chlupatého maskota Bambooka… (Pokračování textu…)