Poslední 13. díl večerníčku Bílá paní na hlídání je tu. Dneska bude těžké tu něco psát, když vás nechci připravit o překvapení. Jenže jak to vlastně utajit, když ten zatracený čáp lítá kolem domu jako blázen, pak ještě stojí vycpaný v přírodopisném kabinetu a zdobí i stěny nemocničního pokoje? Ale za jakých okolností se to všechno seběhne, a co to vlastně bude, je stejně ještě mnohem zajímavější! Takže si to nenechte ujít dnes v 18:45 na ČT2 nebo na Déčku.

Na prvním obrázku jste si prohlédli všechny nové postavy a rekvizity, které jsem musel do posledního dílu vymyslet. Třeba tatínka v pyžamu jsme ještě neviděli. A školní aktovky pro kluky, pochopitelně. Uriáš s tou svojí dokonce spí… Čtyři holčičky z ordinace doktora Medvěda si ale možná pamatujete, ne? A ta limuzína? To je pěkná provokace pro vlastníky staré dodávky, které se neustále zasekávají přední dveře. (Pokračování textu…)

Dneska začíná všechno úplně stejně jako v prvním díle. Paní Černá jede na zámek vrátit zrestaurované obrazy. Její rozhrkané dodávce se jako vždycky zaseknou přední dveře. Stejně jako v prvním díle jdou kluci okamžitě strašit do věže, zatímco kastelán chytí Uriáše, aby pak zase musel zachraňovat maminku. Jen na poli před zámkem se nepase kráva, ale ovce. Taky zámek už je opravený a lešení je pryč. Nově zrestaurovaný obraz s pečínkou, kterou Bílá paní snědla, taky dlouho nevydrží. Hlavně však na všechny na zámku čeká překvapení. A noc bude divoká… Sledujte dnes večer předposlední díl večerníčku Bílá paní na hlídání na ČT2 nebo na Déčku. (Pokračování textu…)

K novému vtipu z březnového čísla časopisu Rodina a škola o tom, jak zvládnout nezvladatelné puberťáky, přidávám ilustraci toho, jak takový vtip na zakázku vzniká. Vždycky chvilku trvá, než přijdete na nějaký nosný nápad. A pak ještě dlouze pilujete formulace, protože důležité je každé slovo. Hrajete si se slovosledem, vypouštíte a přidáváte slova, přehazujete věty, zkracujete a prodlužujete, opouštíte a vracíte se, jen aby váš nápad vyzněl co možná nejvybroušeněji. (Pokračování textu…)

Před necelým rokem zazvonily u našeho domku tři půvabné, sympatické dámy. Právě zakládaly knižní nakladatelství. Nejen že jejich nakladatelství bylo úplně nové bez jakékoliv historie, ale ani ony samy neměly s nakladatelskou činností žádné zkušenosti. Tak jsme si u nás v obýváku povídali o tom, jak chtějí vydávat knížky pro děti a nenásilně a přirozeně je vyprávěním jednoduchých příběhů učit anglicky. A mně bylo čím dál jasnější, že do toho půjdu s nimi. (Pokračování textu…)

Minule jsem vám ukázal několik alternativních obálek pro knížku Jiřího Žáčka Odemyky zamyky. Dneska tu mám jednu povedenou ilustraci k titulní básničce. Ne vždycky se malí rokycanští ilustrátoři drželi motivů z knížky, takže se těšte zase na příště.