Na právě probíhající skvělé výstavě francouzské ilustrátorské legendy Jeana-Jacquese Sempého v pražské Ville Pellé se o tom nic nedozvíte, ale stejně jsem na téma tohohle článku přišel právě tam. Sempé totiž kromě Malého Mikuláše a monumentálních knížek kresleného humoru kreslil taky reklamy. A když je tam Pavel Ryška na své přednášce (nejen) o Sempého tvorbě promítal, řekl jsem si: To by byla paráda, dostat tak od nějaké firmy zadání: “Nakreslete nám nějaký obrázek na reklamu.” Hned bych se do toho s nadšením pustil.  (Pokračování textu…)

Měl jsem radost, že si mě zase po nějakém čase pozvala Plzeňská filharmonie na představení. Vždycky je to mimořádný zážitek, když kreslíte a za sebou máte takové těleso produkující hudbu, ze které vám běhá mráz po zádech. Tentokrát ale nešlo o naše tradiční představení o ztracené písničce, ale o maškarní bál. Mohl jsem si tedy kreslit, co jsem chtěl. (Pokračování textu…)

Taky se vám zdá, že se tu pořád něčím chlubím? Jak se mi povedlo tohle a tamto, co všechno zajímavého jsem udělal… Jeden by měl pocit, že se mi daří, na co sáhnu, že? Ano, je to zjevný nesmysl. Občas se zkrátka něco nepovede.  (Pokračování textu…)

Sedím v parádní kanceláři starosty Františkových Lázní Jana Kuchaře a podepisuji se do pamětní knihy vzácných hostů lázeňského města. Na předchozích stránkách zahlédnu Klause, Zemana, nějaké Číňany… (Pokračování textu…)