Začalo léto a kluci jedou na prázdniny k dědovi. Maminka, která v předchozím díle nevystupovala, se nám už pěkně zakulatila. Však to taky hned způsobí drobnou nepříjemnost na perónu… Nezapomeňte se ani dneska dívat na Bílou paní na hlídání v 18:45 na ČT2 nebo na Déčku.

Nejspíš neporozumíte hlášení nádražního rozhlasu v Horní Dolní, kudy přesně vlak pojede. Ještěže mě máte: Černovody, Tišice, Suchá Studánka, Blatná, Zábřeh, Jezbořice, Mokrovousy, Sumčí Lhota a Vodňany. A pravděpodobně si ani nevšimnete, že se vlak v Sumčí Lhotě rozjede na opačnou stranu… Kdo by to taky řešil při krásném výhledu z létajícího kufru… (Pokračování textu…)

Když jsem na podzim besedoval s ředitelkami mateřských škol ve Středisku enviromentální výchovy MEVPIS ve Vodňanech, jedna paní ředitelka se pak přišla zeptat, jestli bych nechtěl nakreslit ex libris pro jejího syna. Jasně, že chtěl!

Zadání bylo volné, tak jsem se s nadšením pustil do obrázku, o kterém jsem se domníval, že musí zahřát u srdce každého knihomola. Paní zadavatelka však na můj e-mail dlouho neodepisovala, a když konečně napsala, neskrývala rozpaky. (Pokračování textu…)

Jsem v Bratislavě už měsíc a žiju tady překvapivě bohatým kulturním životem. Nicméně můj jediný únik mimo hlavní město byl zatím pracovní výlet do Piešťan. Do půvabného lázeňského města mě pozvala místní knihovna ve spolupráci s Českým centrem v Bratislavě, abych tam vyprávěl puberťákům, že život umělce na volné noze je naprosto báječný a že by o tom při volbě povolání mohli třeba taky eventuálně zauvažovat. A jelikož kluci a holky ten můj hodinový monolog v informačním centru vydrželi poslouchat téměř bez hlesu, možná to nebylo úplně marný. (Pokračování textu…)