Začalo léto a kluci jedou na prázdniny k dědovi. Maminka, která v předchozím díle nevystupovala, se nám už pěkně zakulatila. Však to taky hned způsobí drobnou nepříjemnost na perónu… Nezapomeňte se ani dneska dívat na Bílou paní na hlídání v 18:45 na ČT2 nebo na Déčku.

Nejspíš neporozumíte hlášení nádražního rozhlasu v Horní Dolní, kudy přesně vlak pojede. Ještěže mě máte: Černovody, Tišice, Suchá Studánka, Blatná, Zábřeh, Jezbořice, Mokrovousy, Sumčí Lhota a Vodňany. A pravděpodobně si ani nevšimnete, že se vlak v Sumčí Lhotě rozjede na opačnou stranu… Kdo by to taky řešil při krásném výhledu z létajícího kufru… (Pokračování textu…)

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)