Trvalo to. Napínal jsem vás. Občas jsem poslal na sociální sítě krátké videoukázky, jak sedím ve studiu před kamerou a cosi tam říkám.

Ale teď, teď už je to konečně venku. A vy se dozvíte, co jsem to celou tu dlouhou dobu horečnatě chystal. A nebyl jsem na to sám. (Pokračování textu…)

Co je to za zmatečný nadpis, říkáte si možná. Je přece jasné, že je to klient, který si pro svůj záměr vybírá vhodného ilustrátora. Stejně jako si vyberete automechanika, aby se vám podíval na porouchané auto a nikoliv obráceně – tedy že by vám zničehonic zazvonil u dveří chlápek v montérkách a ptal se, jestli náhodou nepotřebujete vyměnit brzdovou kapalinu…

Máte pravdu. Ani já nechodím od domu k domu a neptám se lidí, jestli náhodou nechtějí nakreslit obrázek. A přece jsem to já, kdo si své klienty vybírá. A navíc to dělám dávno před tím, než si klient vůbec uvědomí, že by mohl někdy potřebovat něco nakreslit. (Pokračování textu…)

Jak se rodí styl v kreslených vtipech? Proč jeden kreslíř čmárá obrovské frňáky a druhý nechá obličej klidně bez nosu? Proč někdo kreslí oči jako výrazné ovály, zatímco jinému stačí udělat dvě malé tečky? Proč vypadá typická figurka jednoho tvůrce jako trpaslík s velkou hlavou a někdo jiný je třeba charakteristický vytáhlými postavami? Proč někdo kreslí linku tenkou a rozechvělou, zatímco jiný výtvarník pracuje s pevnou, tučnou čárou? Přemýšleli jste o tom někdy? (Pokračování textu…)