Co kdybych zase začal ráno vstávat v 5:30 jako před lety?

Co kdybych takhle získanej čas věnoval nějakýmu zajímavýmu osobnímu projektu? Něčemu, co mě bude bavit a naplňovat? (Pokračování textu…)

Dávno před tím, než Louis Pasteur dokázal, že bakterie zabíjí teplo, experimentoval pařížský kuchař Nicolas Appert s konzervací polévek, zeleniny, džusů, mléčných výrobků, želé, džemů a sirupů ve skleněných lahvích. A úspěšně! Appertova kniha Umění zachování živočišných a rostlinných látek byla první kuchařkou svého druhu a autor za ní inkasoval 12 tisíc franků.

Tohle se mi stává pořád. Odevzdám práci a těším se, až se s ní budu moct pochlubit. Jenže pak na to v přívalu dalších zakázek totálně zapomenu. Přesně jako v tomhle případě. (Pokračování textu…)

1. Dostal jsem Novinářskou cenu za nejlepší kreslené vtipy v českých a slovenských médiích. “Slušní Češi” mě však zpychnout nenechali, takže kreslím dál. Na mém blogu najdete desítky vtipů úplně zadarmo, tak se bavte!
2. Ještě mnohem neuvěřitelnější byl můj první nesmělý pokus o vlastní hudbu s vlastními texty. Vydal jsem si CD Slunce si modrou pluje lodí se třemi prvními písničkami. O čem si povídají ptáci, můžete zjistit hned na YouTube.
3. V České republice vyšla pravděpodobně první knížka s titulky. Jsem rád, že jsem mohl být u toho. S ilustracemi na druhém dílu už jsem téměř hotov. Těšte se.
4. Ve Františkových Lázních jsem si nejen kreslil, ale podepsal jsem se do pamětní knihy a zúčastnil se obnoveného festivalu, na kterém jsem jako student sbíral své první literární zkušenosti.
5. Když začnete psát články, které se lidem líbí, může se stát, že vás pak někdo osloví, abyste něco zajímavého napsali i pro ně. Asi tedy budu příležitostně psát i dál.
6. Je příjemné občas něco nakreslit opravdu jen pro radost nebo prostě proto, že vám to připadá důležité. Takže jsem letos kreslil třeba pro Obránce zvířat, Pacienty IBD ale i k významnému výročí Evropské unie.
7. Ke společenským hrám, které jsem kdy kreslil, přibylo v roce 2016 hned několik nových: další hry do auta a hry, které naučí vaše děti správně mluvit.
8. Plzeňské strašení počtvrté dalo vzpomenout na mou letitou spolupráci s Muzeem strašidel.
9. Nabídky na sólové výstavy jsem až na jednu výjimku zatvrzele odmítal i v roce 2016, ale povedlo se několik hezkých společných. Plzeňskou bublaninu jsme s kolegy Šlajchem a Trnkou servírovali i v Brně. Hodně se mluvilo i o výstavě ke kulatinám Václava Havla. Výstavu k polokulatinám Evropské unie v Maastrichtu už jsem zmiňoval. Novinářskou cenu vlastně taky, výstava proběhla v Bratislavě. Bylo toho víc…
10. Média: Občas o mně něco napsali v tisku, v rádiu vysílali moje pohádky, párkrát jsem byl v televizi, asi třikrát na ČT24, z toho jednou docela vtipně.
11. Samozřejmě jsem celý rok poctivě jezdil po celé republice a besedoval s dětmi, ale i se studenty a dospěláky. Festivalu ve Františkových Lázních jsem věnoval zvláštní bod, ale četl jsem i na Noci literatury a kreslil na LiterArtuře. Přispěl jsem svým dílem i k Březnu – měsíci knihy.
12. Tohle zatím není vidět. A ještě dlouho nebude. Přesto je to rozhodně zpráva hodná zaznamenání v tomto přehledu: Začali jsme s Českou televizí točit nové díly večerníčku Bílá paní na hlídání!

V projektu Odemyky zamyky, který sledujete celý rok na Vhrsti.cz, už jsme měli nejrůznější zvířata: domácí (slepice, krávy, ovce, pes, který nekouše), exotická (lenochod, treska) i všelijaká jiná (motýl, užovka). Dnes přišel na řadu pohled do říše obojživelníků.

Taková malá, nenápadná vesnička. A přitom tolik pokladů a tajemství! Vzácné roubené sýpky. Bývalá papírna a zaniklý rybník. Někdejší těžba kaolínu a vitriolové břidlice, výroba české dýmavé kyseliny. Bohatá historie včelařů, truhlářů, hasičů a Sokolů. Dávno zaniklé obce Třebokov a Hýrovy Hory. A ta příroda – rostliny, stromy, ptáci, zvířata… A v místní hájovně se před dvěma sty lety narodil zakladatel české kasteologie František Alexander Heber, tvůrce úctyhodného sedmisvazkového díla Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlöss. A to prosím pěkně zemřel v pouhých čtyřiatřiceti letech.

A tak si jednou Martina usmyslela, že své milované obci Jarov v okrese Plzeň-sever věnuje krásnou naučnou stezku. Začala shánět veškeré písemné i obrazové podklady, mluvila s rodáky, přesvědčovala sousedy, radila se s odborníky, vymýšlela interaktivní prvky a hry pro děti, domlouvala spolupráci s fotografy, truhláři a tiskaři, žádala o granty i o podporu vedení obce. A protože jsme spolu před lety vytvořili hezkou naučnou stezku pro děti v Plzni na Homolce, požádala o spolupráci i mě.

Ujal jsem se jak grafického designu informačních tabulí a interaktivních prvků, tak samozřejmě i několika ilustrací. Kreslil jsem schéma geologického vývoje v Barrandienu či galejní pece na výrobu olea. Kreslil jsem vývoj jeleního parohu i podrobně popsaný paroh daňčí. Mimochodem – víte, jaký je rozdíl mezi rohem a parohem nebo jak se říká samici od daňka? (Pokračování textu…)