Alespoň to pro mě vyplynulo z malé ankety, kterou jsem u příležitosti vydání knížky Chci být dospělý s podporou nakladatelství Mladá fronta uspořádal na sociálních sítích. Hlavně jsem však z několika desítek odpovědí pochopil, že jsme všichni pořád tak trochu dětmi.

Holky chtěly nosit podpatky a kluci by se rádi dívali na nepřistupné filmy, kouřili a pili pivo. Poslouchat rodiče a jejich nekončící příkazy a rady se nám nechtělo asi nikomu. Chtěli jsme si zkrátka dělat věci po svém a lépe a hlavně nemuset jíst jídla, která nám nechutnala. Někoho lákalo v knihovně oddělení pro dospělé a ano – mnohé z nás magicky přitahovalo povolání popeláře. Zejména dívky…

Za vaše milé odpovědi si nepochybně zasloužíte odměnu. Musel jsem však vybrat jenom tři. Věřím, že knížka udělá radost Radce Čechové, která marně toužila po Jeanu Maraisovi. Filipu Václavkovi pošleme knížku za zjištění, že na holení vousů není vůbec nic zábavného. A Kateřina Krejčíková mě pobavila svým přáním mávat si jako tramvajačka s ostatními řidiči celý den na pozdrav.

Děkuji vám všem. Jakmile napíšu nějakou další knížku, určitě se vás zase na něco zajímavého zeptám ;-)