Moc rád bývám při kreslení ilustrací drzý. Už moji první ilustrovanou knížku Dva tucty plzeňských pohádek a pověstí (mimochodem letos vyšel dotisk) jsem si troufl vyzdobit vodními pannami “nahoře bez”, což jsem před nakladatelem hájil argumentem: “Aby z toho děti taky něco měly.”

Prošlo mi to tenkrát překvapivě hladce, a tak jsem příště přitvrdil. “Bohužel, pivní vílu s půllitrem v ruce na obálku dětské knihy opravdu kreslit nemůžeš,” dozvěděl jsem se záhy.

Když jsem dostal k ilustrování text knihy Strašidelná škola, nakladatel i paní autorka zjevně očekávali klasické Vhrstiho panáčky s typickým “šrafováním”. Jenže já jsem si řekl, že strašidelnou školu přece nebudu kreslit tak obyčejně a rozjel jsem fantazii na plné obrátky. Začal jsem si vymýšlet školáky s ptačíma nohama, školačky s hady místo copů, učitele s choboty, školníka s ještěřím tělem a ředitele, který vypadá jako hromada chlupů s cylindrem. >> Otevři celý článek