Samuel Morse

Takový to, když zjistíte, jak vypadá Morseho jméno v morseovce. 😲 A co teprve, když poznáte neuvěřitelný příběh, který Morseho k morseovce a telegrafu dovedl… 🤯

(Pokračování textu…)
Otevři celý článek

Taky se rádi mazlíte?

Znáte všichni tu pohádku, jak Maruška bezelstně prohlásí, že má ráda svého královského otce jako sůl, že? Kam se hrabe na naší Karolínu.

(Pokračování textu…)
Otevři celý článek

Talent je pro úspěch ta úplně nejmíň důležitá věc

“Fotbal začnu hrát, až ho budou hrát i moji kamarádi,” měl od začátku jasno náš pětiletý Jáchym. Bojovali jsme s jeho energií, který měl na rozdávání. Byl pořád nevybitej, furt ho bylo všude plno a drtil nás všechny svojí rychlostí a elánem. Fotbal se nám jevil jako fajn aktivita, kde se pořádně vyblbne a doma pak bude klidnější. Jenže on se rozhod čekat na kámoše ze školky. 

A tak začne v září chodit se všema svejma kamarádama a začátky jsou… no, řekněme rozpačité. Hned po prvním tréninku hodí trenéři tyhle prcky do prvního turnaje. Kluci oblíknou o tři čísla větší dresy a rozeběhnou se po hřišti, aniž by měli nejmenší tušení, co tam mají dělat, jak mají bránit, jak mají útočit, přihrát, vystřelit… Od všech soupeřů dostávají deset i patnáct gólů, aniž by nějakej sami vstřelili. A na dalším turnaji zase. A tak to jde pořád dál.

(Pokračování textu…)
Otevři celý článek

Kytara

Vzdorovitě stojí před paní učitelkou. Právě mu řekla, že ho nevezme do hodin kytary. Pětiletej klouček, kterej není za stolem ani pořádně vidět. Je smutnej, zklamanej, ale naprosto odhodlanej. Nevzdá to. Prostě neodejde, dokud si to paní učitelka nerozmyslí.

(Pokračování textu…)
Otevři celý článek

Chlapeček

Je večer a na dětským hřišti je s naší rodinou už jen jedna maminka s malým chlapečkem. Vypadá trochu strhaně, ale nijak to nezkoumám. Není slušný zírat na lidi.

A najednou si všimnu, že jsme tam už jenom my s tím kloučkem. Má u sebe plyšovýho medvídka a nervózně se rozhlíží. Jeho maminka zmizela. 

(Pokračování textu…)
Otevři celý článek

Jak jsem vítal občánky

Obě moje děti ve školce pravidelně vybírali k recitaci na vítání nových občánků. Vždycky dostaly domů básničku, kterou se rychle naučily, a pak ji na začátku obřadu přednesly miminkům, maminkám, tatínkům a dalším hrdým příbuzným. A protože mi přišlo, že se tam recituje pokaždý to samý, domluvili jsme se s paní učitelkou, že zkusím pro tuhle příležitost napsat úplně nový básničky. 

(Pokračování textu…)
Otevři celý článek