Nevěřil bych, že je něco takového možné. Tohle je obrovský, více než čtyřhodinový rozhovor, který se mnou v únoru vedl Robert Vlach v ostravském studiu QQ. Stopáž videa je přesně 4:13:51. A celou tu dobu odpovídám na Robertovy otázky. 

Je pro mě neuvěřitelné, že jsem já, starý nemluva, něco takového absolvoval. A ještě neuvěřitelnější je, že Vás zvu ke sledování něčeho, na co bych se sám nevydržel koukat ani minutu. (Opravdu se sám na sebe zásadně nedívám.)

Dělat si reklamu mi očividně moc nejde, tak si raději přečtěte oficiální anotaci:

(Pokračování textu…)

Když se ohlédnu za svým tvůrčím rokem 2024, nacházím pár zajímavých věcí. A taky hodně těch, které už asi nikdy dělat nebudu. Tak se na to pojďme podívat: (Pokračování textu…)

VŽDYCKY, když mě někde náhodou potkáte osobně, zeptáte se, na čem zrovna dělám. VŽDYCKY jsem pak zmatený a blábolím něco o tom, že toho mám moc, a skáču z jedné práce do druhé a do třetí… Takže tohle je jedna z věcí, kterou právě teď dělám. (Pokračování textu…)

Dostal jsem teď na jaře v rychlém sledu dvě hezké zakázky od zubařů. Že budu kreslit plakát na osvětovou akci pro děti, vymyslel kamarád Vítek. Dokonce mě kvůli tomu pozval na zasedání Oblastní stomatologické komory, což je pro člověka s panickou hrůzou ze zubařů opravdu vypečená noční můra. V místnosti plné stomatologů bych pochopitelně slíbil cokoliv. Naštěstí chtěli jen plakát. A pak taky abych se sám celé akce aktivně zúčastnil. (Pokračování textu…)

Pořád mám pocit, že toho moc nedělám, moc nestíhám, že za mnou nejsou vidět žádné výsledky… A tak se vždycky ohlédnu za uplynulým rokem, abych se aspoň trochu ujistil, že to s tou mojí prací zas až tak zlé nebylo. (Pokračování textu…)

Na stáncích se objevila Mateřídouška ve speciálním formátu, která láká na něco extra. Uvnitř totiž najdete karty na prší, které si můžete vystříhat a hned začít hrát. Nebo až bude o prázdninách pršet.

Nejsou to ale obyčejné karty. Místo kulí, žaludů, červených a zelených budete hlásit deštníky, gumovky, kapky a mraky. A pobavíte se i nad obrázky na jednotlivých kartách. Na každé je totiž nakreslený aspoň malinký vtípek.

Takhle to dopadá, když dostanu od paní šéfredaktorky volnou dvoustránku s kartonem a zadání, ať si tam vymyslím, co chci. (Pokračování textu…)