Chtěl bych mít takový zaručený návod na výrobu vtipů. Postupoval bych podle jasně daných a ověřených kroků, a na konci by byl fór. Bohužel žádný zaručený recept na dobré vtipy, pokud je mi známo, neexistuje. A tak při vymýšlení a kreslení svých bezeslovných obrázků na Wordless Cartoons začínám vždycky od nuly a nikdy nevím, jestli z toho nakonec nějaký vtip bude nebo nebude a jestli se mu někdo bude smát.
Tak třeba vymyslím chlápka, který se v dešti sprchuje okapovou rourou, kterou si ze střechy přivedl oknem rovnou domů. Nakreslím si jednoduchou skicu, čistě proto, abych ten nápad nezapomněl, a nechám to uležet.
Pořád se mi to nezdá. Ani prostorově to moc nevychází… Jak by tím oknem musela být roura prostrčená, aby mohl mít pán sprchu instalovanou v nějaké rozumné výšce? A tak nakonec chlapíka nechám vylézt před barák. A vzápětí přijdu na to, že ani nemusí pršet. Když ho nechám na déšť čekat, bude to snad o něco vtipnější, než kdyby se rovnou sprchoval. Jak dlouho tu čeká? A jak často se asi myje? Mám rád vtipy, které vzbuzují otázky.
Jenže v téhle perspektivě to taky moc nefunguje. Těžko při pohledu z výšky nakreslit, jestli už se nějaký ten mráček blíží nebo ne. A taky bych musel kreslit okolí – domy, zeleň, město… – které není pro vyznění myšlenky vůbec důležité a jen by odvádělo divákovu pozornost. A tak „posouvám kameru“.
Tohle už si mi zdá docela fajn. I ty proporce – velký dům a malý panáček – se mi pro kresbu zdají vhodné, a tak se pouštím do kreslení skici finálního obrázku.
Nejdřív chci chlápka nechat čekat na déšť s ručníkem ovázaným kolem pasu, ale pak mu dám župan. A přidám okna.
Fajn, může se začít kreslit.
Aby ta myšlenka nezanikla v nějakých zbytečných detailech, kreslím jednoduchou cihlovou bytovku, jakých vídáme v našich městech tisíce. Jen s tou střechou si pořádně vyhraju. A přidám stíny.
I barva domu musí být „typická“, aby na sebe zbytečně nestrhávala pozornost. Oko diváka musí upoutat hlavně chlápek, střecha a okap.
Bože, proč jsem dělal tu střechu tak složitou? Vybarvovat každou tašku zvlášť je očistec.
Župan bude modrý, osuška červená jako střešní tašky. Žádné okno nebude otevřené. Nikoho jeho podivné počínání nezajímá.
A takhle nějak je to pokaždé. Jednoduchý nápad a pak spousta práce s tím, aby si ho člověk nezkazil a mohl ho ukázat čtenářům.
Baví vás objevování nenápadných point v bezeslovných obrázcích? Vykouzlí vám takový obrázek lehký úsměv na tváři? Napadá vás někdy, proč autor nakreslil svůj vtip právě takhle a ne nějak jinak? Přihlaste se k Wordless Cartoons. Podobných ukázek, jak vtip vznikal, tam najdete desítky. A podobných obrázků stovky. A stále přibývají další – ty už budete jako odběratelé dostávat automaticky rovnou do mailu.