Tatínek se díky svým statečným synům vrátil na Vánoce domů, a diváci tak poprvé poznali jednu z hlavních postav Bílé paní na hlídání, o které se však do té doby jenom mluvilo. Tímhle happyendem se s dětmi Bílá paní rozloučila. Tentokrát však Vánocemi seriál poprvé nekončí, protože navazuje šest zbrusu nových dílů. Prvním z nich je Král sjezdovky, kterého uvidíte v premiéře dnes, tedy v sobotu 26. října 2019 od 18:45 na ČT2 nebo na Déčku.

Když už tatínek přiletěl domů, vzal kluky i s Bílou paní na hory, aby si vyzkoušeli snowboardy, které k Vánocům dostali. Přestože je Bílá paní kouzelná bytost, které není nikdy zima, stejně jsem ji na hory vybavil slušivou šálou. A sáňkami, které se dokážou prodlužovat podle potřeby… Tatínek dostal kulicha a lyže. (Pokračování textu…)

Jaké bylo ve čtvrtek Dobré ráno na ČT2, kde jsem vyprávěl o své tvorbě a Tomáš Klus hrál živě ve studiu svoje písničky, se můžete podívat tady. Buď máte čas a chuť zkouknout to celé, anebo můžete dole pod videem proklikat jen ty části, které vás zajímají. Já jsem se ve studiu objevil čtyřikrát, v posledním vstupu jsem dokonce kreslil. Režisér Bílé paní na hlídání Petr Friedl mi pak napsal, že kreslit takhle Bílou paní do večerníčku, tak by mě vyhodil… (Pokračování textu…)

Jako by nestačilo, že jsem dva týdny v televizi každý večer prostřednictvím svých večerníčkových obrázků, teď tam budu strašit osobně. A v živém vysílání. V pořadu Dobré ráno na ČT2 budu ve čtvrtek 24. října od 6 do 8:30 vyprávět asi hlavně o Bílé paní na hlídání, ale nejspíš i o spoustě dalších věcí. Vždyť tam v tom studiu budu sedět dvě a půl hodiny… (Pokračování textu…)

Před šesti lety měla televizní premiéru Bílá paní na hlídání – můj první večerníček. Od té doby se seriál stal opravdovým fenoménem. Zhlédnutí v televizi i na internetu jdou do milionů a komiksová knížka se dvakrát dotiskovala. (Pokračování textu…)

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)

Po nešťastném češtinářovi dorazila do schránky i vzpomínka na letošní úspěšnou houbařskou sezónu. Tu jsem zvěčnil pro budoucí generace ve své autorské rubrice v časopisu Naše rodina. (Pokračování textu…)