Když jsem vloni napsal, že všichni spisovatelé jsou magoři, sklidil jsem celkem slušný ohlas. Zejména od spisovatelů. Pokud si ale někdo myslel, že ilustrátoři jsou na tom se svým duševním zdravím výrazně lépe, nemohl se více mýlit. Máte-li odvahu, můžete se na malou chvíli podívat do hlavy libovolného ilustrátora. Ale raději to snad ani nezkoušejte…
- Nedokážete cokoliv číst, aniž byste zároveň k textu nevymýšleli ilustrace. A je úplně jedno, jestli jde o beletrii, poezii, aktuální zprávy nebo manuál k automatické pračce.
- Všechno, co vidíte, už rovnou v hlavě kreslíte. Jak bych asi stylizoval tenhle strom? A jak bych komponoval kresbu s tímhle domem? A nakonec to nevydržíte, vytáhnete blok a rovnou si to nakreslíte.
- Předchozí bod platí pochopitelně i pro živé bytosti. V kavárnách, hospodách ani na ulici nepotkáváte žádné lidi, nýbrž objekty ke kreslení. Sledujete, jak stojí či sedí, jejich typická gesta, rozložení váhy, hmoty, objemy, proporce…
- A pokud je řeč o kresbě, žádný ilustrátor nedokáže ignorovat barvy. Všechny ty úžasné západy slunce a pestře rozkvetlé louky vás dohánějí k šílenství, když přemýšlíte, jak byste asi takovou barvu namíchali na své paletě.
- Posloucháte lidi, co vám říkají, ale už v té chvíli si v hlavě z toho, co slyšíte, tvoříte obrázek, komiks, kreslený vtip…
- Vaše sociální sítě vypadají úplně jinak, než jaké znají normální lidi. Vaše zeď na Facebooku je plná obrázků skvělých ilustrátorů z celého světa, o nichž nic nevíte, ale z jejichž práce jste prostě nadšení. Pokud se vám mezi tím omylem objeví fotka někoho, koho osobně znáte, bezděčně ji ignorujete.
- Hmmm, tahle sympatická slečna má ale pěkný kozy. Ty by se kreslily…
Myslím, že to by pro tentokrát mohlo stačit. Nepochybuji o tom, že kolegové vymyslí ještě slušnou kolekci nejrůznějších postřehů nezvratně svědčících o tom, že ilustrátoři prostě nejsou normální a společnost by jim měla k životu vyhradit nějaké dobře oplocené rezervace.