Když u nás jednou seděla moje kamarádka Káťa pod schody a čekala na terapii u mé ženy, zadívala se na obraz mandaly, kterou jsem kdysi dávno kreslil, a řekla, že by chtěla taky takovou. Pro svoji rodinu.

Protože to bylo na jaře, zasmáli jsme se jejímu přání, že by to možná mohl být dárek na Vánoce. To víte, že jsme to nakonec skoro nestihli…

Věděl jsem, že si tentokrát neusnadním práci tím, že bych nakreslil jen jednu výseč a tu čtyřikrát nakopíroval kolem dokola. Každá čtvrtina mandaly bude patřit jednomu členovi domácnosti. A za něj vymyslíme i nějaký neodlučitelný atribut. Tak jsme po dlouhé diskusi dospěli k tomu, že Káťa půjde svým milovaným lesem, Jarda na workoutové hřiště, Filípek na tramvaj (jeho nejoblíbenější je Škoda 40T ForCity Smart jezdící v Plzni s evidenčním číslem 385) a Kubíka bude chránit Spider-Man.

Naštěstí Káťa nepatří k těm, kteří se obávají věšet osobní a rodinné fotky na sociální sítě. Právě naopak. A tak jsem ji nemusel otravovat s žádostí o hromady fotek, podle kterých budu kreslit. Prostě jsem si je stáhnul z Facebooku.

A jsme u toho, z čeho mám při kreslení vždycky největší hrůzu – vystihnout v mém stylu podobu kresleného člověka. A nejhorší jsou samozřejmě děti. Chvilku jsem to zkoušel realističtěji, chvilku abstraktněji a pořád se mi nedařilo je trefit, až mi jednoho krásného dne Káťa řekla, že takhle už by to mohlo zůstat.

Když byli všichni jakž takž předkreslení, umístil jsem za ně všechny ty tramvaje a Spider-Many a začal se trochu trápit, čím doplním mandalu do tvaru čtverce. Nějak mi tam ty rostlinné motivy pořád neseděly.

Ale Káťa mi skicu schválila, takže jsem se mohl pustit do kresby. A protože to bylo intelektuálně nejméně náročné, začal jsem rámečkem. S radostí a vypnutým mozkem jsem vykresloval všechny ty drobné ornamenty, jak mě zrovna napadlo.

Do rohů mandaly jsem nakonec místo kytiček nebo lístečků nakreslil Slunce. Proč mě to nenapadlo hned? Jednak mi přišel fajn ten symbol čtyř lidí a čtyř Sluncí, jednak už jsem měl v mandale Zemi, Měsíc a vesmír, takže Slunce bylo vlastně jediné správné řešení.

Najednou byla kresba hotová a já nervózně čekal, co Káťa na to. A Káťa na to, že dobrý.

Zato když jsem mandalu vybarvil, napsala mi: “Tak tyhle barvy se mi ale vůbec nelíbí.”

A tak jsme si na sebe udělali čas, posadili se k tomu a měnili jsme jednotlivé barvy, dokud nebyla Káťa spokojená. Připadá vám, že nevidíte zas až takový rozdíl? To neznáte Káťu a její jemnocit. A kdo z vás si všiml, že jsem musel zmenšit Spider-Mana?

Obrázek jsem nechal vytisknout a týden před Vánoci jsme ho s Káťou lepili do rámu.

A proč jsem pro vás tuhle “případovou studii” vlastně sepsal? Přece abyste věděli, že i vám může doma dělat radost obrázek ode mě. Třeba zrovna takováhle mandala.