Podivný rok to byl, viďte? I obyčejná návštěva hospody se stala zaznamenání hodným zážitkem. A přece člověk musí pracovat a dělat to nejlepší, co dokáže, aby ten svět udělal aspoň trochu hezčím.
- Proto jsem se snažil všechny kolem hlavně bavit kreslenými vtipy. Nejen těmi koronavirovými. Mohli jste se třeba dozvědět, jak se seznamuje ovoce, jaké mají někteří muži úmysly s krásnými ženami a jaké problémy mají naopak ženy s některými nekňuby. A když mi došla inspirace, pomohla mi naše malá Karolínka.
- Ještě dlouho po premiéře válcoval náš večerníček Bílá paní na hlídání v popularitě veškerou konkurenci. Kompletní seriál vyšel na DVD a po francouzštině a němčině se večerníček rozmluvil (a rozezpíval) i anglicky.
- Způsob, jakým jsem se dostal k dalšímu televiznímu projektu, mi nikdo neuvěří. Pravdou je, že čtyři měsíce od září do prosince bavila děti v televizi Rejpavá žížala. Jezdil jsem se dívat na natáčení a spolu s profíky z ČT jsme připravili hned dvě hry – Žížalí trenažér jsme pro velký úspěch povýšili na Žížaligu šampiónů.
- Mezníkem v mé spisovatelské a ilustrátorské tvorbě se z mnoha důvodů stalo monumentální leporelo Už vím jak – interaktivní mluvící kniha. Nechal jsem na ní rok intenzivní práce, napsal a nakreslil jsem do ní neuvěřitelných 652 postav a taky spoustu zvířat, aut a strojů. Protože je kniha mluvící, pomáhal mi s ní Tomáš Hanák, ale stejně jsem úplně hlavní hvězdu udělal sám ze sebe. Snad můžu konstatovat, že se stovky hodin práce vyplatily. Navzdory zavřeným obchodům se knížka během krátké doby vyprodala a zase dotiskla a v Žilině připravili velmi povedené slovenské vydání.
- Další velký a velmi nejistý projekt jsem rozjel teprve nedávno a potřebuju, abyste mi s ním pomohli… Vstupte prosím do mé soukromé galerie.
- Sám svými obrázky rád pomáhám. Třeba dětem, které nikdy nepoznají své rodiče. A taky lidem žijícím s chronickými nemocemi.
- De facto mi v roce 2020 zakázali setkávat se s dětmi ve školách a knihovnách. Velká poklona všem učitelkám, knihovnicím a dalším organizátorům, kteří se nebáli mě navzdory „blbé“ době pozvat na besedu do Plzně (tam jsem to měl i s výstavou), Jablonce, Božetic, Kovářova, Starého Plzence nebo Hrádku. Když jsem neletěl do Bruselu, dostal jsem z Belgie aspoň hezkou zakázku.
- Po 10 letech jsem se vrátil ke svému karikaturistickému projektu Šneci. Jen za minulý rok jsem jich nakreslil víc než sto.
- Na Instagramu sleduji spoustu skvělých ilustrátorů. Pro inspiraci vám některé z nich představuji, třeba Dava Garbota, Thomase Wellmana, Mashu Pryanichnikovou, Nan Lawsonovou nebo Shinji Tsuchimochiho.
- Občas mě v mém ateliéru potěší milá návštěva, která se nestydí.
- K životu se probudil kontroverzní Dikobraz. Sem tam do něj nakreslím tak zvaný babl a myslím, že tím naše spolupráce neskončí.
- Poskytl jsem jeden rozhovor a jeden videorozhovor.
Vlastně by se toho našlo víc. Třeba ta hezká zahradní party, soukromý vyhlídkový let nad Plzní, kurz focení s Janem Šibíkem nebo můj obrázek na výstavě v Záhřebu. Ale to bych ten seznam mohl natahovat do nekonečna…
A jaké dvě velké věci se mimo jiné povedly mojí ženě?
- Rozhodně má hlavní zásluhu na tom, že se nám letos narodil Jáchym.
- A při veškeré péči o dvě malé děti (a jednoho manžela) ještě stihla vydat svoji první knihu. A ne ledajakou. Tu nejlepší!